Instruktoři lezecké školy

Instruktoři dospěláků

Jiří Baláš (1978) & Balage

Celé dětství lezl po stromech, na skálu se dostal poprvé asi v 17 letech na Pernštejně. Od svých studentů požaduje totální nasazení. Nejraději vzpomíná asi na skupinu, která iniciovala kurzy tréninků v roce 2003. Začali 1x týdně, další rok už 2x týdně a teď je z té skupiny správná parta postižených jedinců.
Kurzy v Namche vede od začátku, už od roku 2002. Výrazně se podílel na specializaci jednotlivých kurzů a přípravě výukových plánů. Hlavně jeho zásluhou jsou kurzy v současné podobě. Dříve učil všechno, nyní má na starost děti, které mají čas chodit více než 1x týdně a tréninky dospělých. Taky se s ním můžete potkat při ledolezeckých kurzech.

Tomáš Rydval (1981) & Rydvy

K lezení se dostal cca před 10 lety. Dědeček byl horolezec a rodiče ho brali s sebou do Tater. Bydlí v Moravském krasu. Leze kvůli kontaktu s přírodou, baví ho závodit, má v lezení známé a kamarády a baví ho to. Od svých studentů požaduje, aby porazili studenty Jirky Baláše :). Mnoho žáků (zejména z tréninků) se stalo jeho kamarády. Jedním z nich je např. Pavel Němec, se kterým podniká lezecké výjezdy.
Tom se kromě lezení věnuje i gymnastice a skokům a opravdu umí. Jestli o něm chcete vědět více, koukněte na jeho web v češtině nebo v angličtině.
V Namche učí od roku 2003, vede Lezení I, Lezení II a Trénink (dříve i ZLT). Letos se věnuje také tréninku dětí. A taky se s ním potkáte při kurzech skalního lezení (nepísek).

Tomáš Podhradský (1979) & Generál

Začal lézt i přes zákaz rodičů - který stále platí - v jedenácti letech. Je to jeho hobby. Od svých lezeckých studentů požaduje smysl pro humor, trpělivost a "slovenčinu" na komunikativní úrovni :). Nejraději vzpomíná na kurz jedenácti mediček, který patřil k výrazným zážitkům.
V Namche učí od roku 2003, v současnosti vede Lezení I, Lezení II a Trénink a mimo stěnu Skalní lezení (písek).

Tom Kraus (1970) & Generál (starší)

K lezení se dostal při lovech motýlů – zatoulal se a nebylo než z té skály slézt. Leze, aby upevňoval úchopový reflex :). Od svých lezeckých studentů požaduje trpělivost a mentální přítomnost. Rád vzpomíná na nevidomého Honzu Říhu, který mu ukázal nový rozměr v lezení.
V Namche učí od roku 2005, vede Lezení I, Lezení II a Záchranné lanové techniky.

Standa Synek (1978)

Nejdřív zkoušel lézt s rodiči, v 7. třídě začali víc lézt s kamarády na Prachově. Asi od roku 1992 je členem LKP. Leze, protože ho to baví a kolem lezení se pohybuje spousta fajn lidí a dobrých kamarádů. Od svých studentů požaduje, aby se naučili a dodržovali základní pravidla bezpečnosti.
V Namche učí od roku 2006, vede Lezení I + II.

Roman Šťastný (1982) & Roumes

K lezení se dostal ve 2. ročníku na výšce. Přivedl ho k němu kamarád Dejv. Lezení považuje za krásnou relaxaci spojenou i s adrenalinem. Když se k tomu přidají dobří kámoši a krásná příroda, je to super. Od svých lezeckých studentů požaduje hlavně zájem, neboť zájem budí touhu o poznání něčeho nového. Ze studentů si vzpomíná nejvíc na Terku, jak chytali pády a museli ji asi 15min přemlouvat, aby skočila.
V Namche učí od ledna 2006, s Balagem (a teď i s Tomem) vede tréninky dětí.

Honza Polák (1976)

K lezení se dostal, když ho přestal bavit softball a běžkování. Tak začal s kamarádem lézt na stěně a na skalách a přežil první rok. Pak už se začal o lezení i metodiku zajímat a vydal se do hor, kde se dnes cítí nejlíp. Lezení je pro něj relaxace na skalách, potřebná týdenní dávka pohybu na stěně a setkání s velikostí přírody a vlastní pokorou v horách. Od svých studentů požaduje, aby se u lezení hlavně bavili a přežili to. :-) Zbytek se už nějak vytříbí.
V Namche učí od roku 2009.

Instruktoři dětí

Bára Strejcová (1982)

K lezení se dostala díky Jirkovi a baví jí to. Od svých studentů požaduje, aby nebyli lepší než ona, protože to by bylo trapný :). Ale samozřejmě chce, aby jim to šlo a bavilo je to. Ráda vzpomíná na Kryštofa, protože nejvíc zlobil, ale byl dobrý lezec. Už se na něj těší. Nebo na Davídka, který vylezl do okna a nemohl slézt dolů...
V Namche učí od podzimu 2004, vede Lezení dětí.

Adéla Kučerová (1986)

K lezení se dostala díky kamarádovi zhruba v roce 2002. Leze, protože jí to baví, má ráda přírodu a prima partu lidí. Od svých studentů požaduje, aby je to bavilo a zajímalo, aby (v rámci možností) poslouchali. Ráda vzpomíná na svého žáka Janka - moc pěkně leze.
V Namche učí od jara 2006, učí Lezení dětí.

Martin Válek (1985)

Kdysi, už hodně dávno, na táboře s turistickým oddílem se dostal k lezení na skále. Pravidelně začal lézt až v roce 2006, nejdřív s přáteli a hned nato i díky FTVS, kde studuje. A tak pokračuje až do současnosti.
Proč leze? Má rád tenhle druh pohybu. Líbi se mu vymýšlet stále nové řešení toho, jak někam vylézt, překonávaní sebe sama. Při lezení si taky dobře psychicky odpočine (když zrovna neučí).
Lezení starších i mladších dětí učí v Namche od roku 2007. Vyžaduje, aby byly pozorní a je rád, když se ptají na věci, které jim nejsou jasné.
Z žáků Horoškoly vzpomíná na Šimona (nikdy nezavře pusu, ale taky se pořád usmívá) a Štepána (veliký bojovník, viz závody) A na spoustu dalších...

Marek Řehoř& Mazi (1987)

Leze od roku 2004 a k lezení se dostal na rodinné dovolené v Thajsku. Lezení mu dává vše. Na FTVS studuje specializaci Sportovní lezení. Tento rok učí poprvé v Namche, a to lezení dětí.
Byl by rád, kdyby viděl, že "studenti" mají zájem o lezení. Pak bude schopen jim dát "cool" učení. Věří, že to bude fajn.:-)

Míša Pačáková (1986)

Kamarádi lezci ji ve 20-ti letech přivedli k lezení nejen na stěně, ale i na písku. Od té doby ví, že lezení přináši odreagování, adrenalin, motivaci i skvělou partu lidí při lezení.
Lezení dětí učí v Namche od roku 2007, od svých studentů požaduje samostatnost a je moc ráda, když je lezení baví a chtějí se učení nové věci.
Ze svých dosavadních žáků vzpomíná na Kubu Zikla – to je pěkný kvítko.

Katka Špániková (1985)

K lezení se dostala asi v roce 2003 ve škole a už jí to nějak zůstalo, Namche pak byla jasná cesta. Leze kvůli pohodě ve skalách, príma lidem, kterí se kolem lezení točí a hlavně protože jí to prostě baví!
Od svých studentů požaduje, aby je lezení bavilo, aby nedělali moc nepořádek a zlepšovali se.
V Namche učí od podzimu 2006 Lezení dětí a občas individuálky.

Miloš Kaláb (1986)

Leze od roku 2005, kámoš ho prostě navázal, on se chytnul a drží se doteď. Lezení znamená pro něj - kamarádi, príroda, cestování, objevování - a dává mu obrovskou rozmanitost a spoustu možností lezení, cestování a můžete vymýšlet bejkarny a stejně bude ještě pořád milión možností, kam se dá jet a kde jste nebyli.
V Namche učí mladší a starší děti první rok a požaduje od nich, aby je to bavilo a odešly domů po svejch.

Patrik Chovan & Smolo (1985)

Lezení ho vždy zajímalo, kamarádi na střední lezli. Po skončení střední školy se v Anglii dostal do lezeckého centra, tam si udělal kurz a od té doby, tedy od roku 2004, se to s ním táhne. Lezení ho velice baví, ať už se jedná o lehké lezení nebo zkoušení těžkých cest, pořád je to pro něj forma odreagování, baví ho pořád se zlepšovat; "Čím lepšie lezieš, tým viacej máš možností a môžeš liezť krajšie cesty a zažiť viacej pekných zážitkov." Co požaduje od svých lezeckých studentů? "Hlavne, aby sami chceli liezť, nemusia to robiť pre mňa, ani pre rodičov."
V Namche učí od roku 2008 mladší i starší děti každé pondělí.

Zuzana Ištoková & Zuzuk (1984)

Leze od roku 2002. Jako dítě jezdila na orientační běhy, kde se přelaňovalo z hory na horu nebo slaňovalo z mostů. Později zkoušela boulder, no a přes stěny až na skály. :) Leze, protože ji to jednoduše baví, tak i pro pohodu, kterou lezení do duše přináší. Co požaduje od svých lezeckých studentů? "Spíš než požaduju, si přeju, aby je to chytlo a snažili se posouvat se v lezení dál, později i sami. Aby jim lezení přinášelo radost a toužili po něm. :)"
V Namche učí od roku 2009 mladší i starší děti.

Zuzana Struková (1989)

V roce 2003 začala pracovat ve vzdělávací a sportovní agentuře a tam prošla školením na výuku klientů lezení. A tak ji to chytlo, že leze doteď. Leze, protože ji to strašně baví, může poznávat nové lidi a je to prostě super sport. Od svých svěřenců bude chtít, aby je to bavilo a zdokonalovali se...
V Namche učí od roku 2009 lezení dětí.

Radek Groh & Radar (1989)

Leze od roku 2006, začínal "u nich" v Krkonoších a k lezení ho privedl hlavně starší brácha. Lezení mu dává možnost neustále posouvat své hranice a stejně tak i radost z překonávaní sebe sama. U svých lezeckých studentů bude vyžadovat hlavně nadšení a zájem o lezení.
V Namche učí od roku 2009 mladší i starší děti.

Barbora Volfová (1990)

K lezení ji přivedli kamarádi, kteří lezli. Začala chodit s nimi a bavilo ji to, tak od roku 2006 leze pravidelně. Je to další ze sportů, který ji "chytnul". Lezení je pro ni příjemný způsob, jak trávit volný čas.
V Namche učí od roku 2009 lezení dětí a od svých svěrenců bude vyžadovat zájem, ukázněnost a snahu.

Marie Srpová & Mary (1989)

K lezení ji přivedl táta, který leze. Lezení propadla asi v 15, dříve lezla taky, ale nebavilo ji to. Leze z více důvodů; baví ji to, relaxuje s lidmi, se kterými vyrůstala, příjemně se unaví při pobytu na čerstvém vzduchu...
V Namche učí od roku 2009 středeční lezení dětí a od svých lezeckých studentů bude požadovat, aby měli zájem o lezení a ve správné míře poslouchali.

Zdeněk Hejna (1985)

K lezení se dostal v roce 2006 a do tohoto sportu ho zasvětil kamarád. Leze pro radost z pohybu, má rád výšky a nádherné rozhledy, překonávaní vlastních možností a taky proto, že s partou skvělých kámošů zažije spoustu legrace. Od svých svěřenců bude chtít, aby ho nezlobili, moc nepadali a něco se naučili.
V Namche učí od roku 2009 lezení dětí.

Petra Nováková (1989)

K lezení ji přivedl otec – horolezec. "Mámu lezení nebaví, a potřeboval v rodině nějakého jističe, čili už dětství mě bral do skal. Takže lezu od mala." Leze protože ji to baví, je v přírodě, kvůli adrenalínu během lezení, protože získává větší důvěru ve své přátele, kvůli naprosté volnosti.
V Namche učí od roku 2009 lezení dětí a od svých lezeckých studentů bude požadovat, aby dbali především na bezpečnost a bavilo je to.

Vojta Šafránek (1988)

K lezení jej v roce 2006 strhli kamarádi na gymnáziu, kteří už lezli delší dobu a nedali mu šanci zůstat obyčejným smrtelníkem. :) Leze, protože měl vždy strach z velkých výšek a lezení mu umožňuje tento pocit i sám sebe neustále překonávat.
V Namche učí od roku 2009 a od svých lezeckých studentů požaduje 100% nasazení chuť do lezení, dodržování stanovených pravidel a hlavně dobrou náladu.