Tým v prodejně a půjčovně

Josef Šimůnek (1964) & Šimon

Spoluzakladatel firmy Namche a společnosti Himalaya 8000. Narodil se v Jičíně a v blízkých Prachovských skalách začal taky lézt. Pak následovaly zimní Tatry, kde se potkal s Boudu a po pár dalších akcích na Kavkaze a Pamíru byl v roce 1992 u vzniku expedičního týmu Himalaya 8000. Do současnosti absolvoval 10 expedic na osmitisícovky (sedm z nich vedl) a na třech z nich stál na vrcholu (Shisha Pangma, Makalu a Lhotse).
Byl u vzniku Namche a nechyběl ani u jeho přerodu a stěhování. V roce 1998 byl také jedním ze tří zakladatelů Asociace Horských vůdců v ČR. V současné době působí hlavně v Namche. Soustředí se na skialpinismus, horolezectví a pořádání expedic a treků do Himálaje. Je předsedou České asociace Horských vůdců a vede některé její vzdělávací kurzy. Věnuje samozřejmě i privátnímu vedení klientů v horách, na skalách a ve skialpinistických terénech ve skupině Namche Guides.
Se skialpem začínal asi v roce 1988, postupně získal agenturní zastoupení značky SkiTrab pro ČR, Slovensko a Polsko a v roce 2006 založil propagační SkiTrab Team. Další skialpové zajímavosti se o něm dozvíte na webu SkiTrab.

Matěj Thomka (1977)

V Namche je od roku 2005. Matěj o sobě říká: "Moje prvé turistické oblečenie bola otcova košeľa, obuv číny. Horolezecké vybavenie pozváraná osma, "polkilové" karabíny a statické lano na ťahanie auta. Prvým turistickým terénom už od štyroch rokov bola Veľká Fatra. Prvý horolezecký výkon v troch rokoch predstavovalo vylezenie slivky za starkiným domom a následný pád do pŕhľavy. K skialpinizmu som privoňal v šiestich rokoch na ruských lyžiach "????", ale po hodine padania, keďže chýbala pätka, som na skialp na dlhé roky zanevrel."
V současnosti preferuje oblečení od firem Devold, Warmpeace či Patagonia, boty od firem Saltic nebo Lowa, nepustí vás na ferraty bez kompletního vybavení. Ledové lezení a skialpy mu v Namche úplně učarovaly a všem je vřele doporučuje.
Volný čas mu vyplňuje literatura a žurnalistika čtená i psaná, hra se slovem. Basketbal, kde se snaží lítat až nad obruč a za zápas nastřílet aspoň 25 bodů. A hory, hlavně ty slovenské, kde vyrůstal, spával a naháněl kamzíky po Velké Fatře.
V Namche vás provede bazarem, zaregistruje i vydá vám věci z půjčovny, obleče vás od hlavy k patě, od spodního prádla po spacák, doporučí vám všechno vybavení pro skialpy ("poradím so skialpovými pásmi, ak sa s nimi pasujete"), zařídí členství a pojištění Alpenverein, "a to všetko v cudzom jazyku - ľubozvučnej slovenčine".

Sam Kalkus (1957)

S příchodem na FTVS UK Praha přestal s vrcholovým sportem v tělocvičně a začal aktivně poznávat krásy pohybu v přírodě. Po odchodu z fakulty se věnoval výhradně aktivitám v přírodě ve všech možných i nemožných formách a podobách a připravoval je především pro děti a mládež. Dlouhodobě spolupracoval s katedrou sportů v přírodě na FTVS UK Praha.
Od roku 1998 je předsedou a jednatelem občanského sdružení SAM a spol., které připravuje outdoorové aktivity pro děti, mládež i dospělé. Je vyznavačem a zastáncem starých dobrých českých zvyků, obyčejů a tradic. Vadí mu, že nás stále více pohlcuje technika, a že lidé přírodu zneužívají ve svůj prospěch místo toho, aby s ní žili v souladu. Není to jen stěžování, aktivně se snaží připomínat lidem tradice a historii, akce sdružení jsou toho dokladem.
V Namche je od ledna 2005, prošel obchodem, zajišťoval malou i velkou rekonstrukci (bez něj bychom ji zařizovali ještě teď, takže díky moc), zajišťuje servis. Když může, tak poradí, poslouží, zajistí, prodá, odveze, přiveze... Nyní v Namche připravuje sekci pro práci s dětmi, je jedním z hlavních organizátorů dětského lezeckého tábora.

David Hanák (1980)

Po předchozích zkušenostech s prodejem outdoorového a lezeckého vybavení zakotvil od března roku 2009 v Namche. Je zde odpovědný za plynulý chod e-shopu a půjčovny lezekých a skialpových potřeb.
Narodil se v Jičíně a tak první lezecké krůčky na domácím Prachově na sebe nenechaly dlouho čekat.
Lezení kombinoval s trampováním po krásách Českého ráje a jeho okolí.
Tradiční cesta na Žiabího koňa ve Vysokých Tatrách pro něj ve 13 letech znamenala zlomový bod, kdy si velmi oblíbil lezení v horách - od té doby se do Tater snaží alespoň jednou za rok vrátit.
Vždy mu byly blízké zimní sporty, říká "při vyučování snowboardingu na přeplněných svazích v Rokytnici nad Jizerou kolem mě jednou prošel se zasněným výrazem skialpinista a mířil kamsi do bílých dálav - to si musím zkusit také!". Za 3 týdny vydělal na své první skialpové lyže Volkel a legendární Rottefelu 404, které zakoupil od Horské služby. Nyní již používá profesionální vybavení od SkiTrab. Učarování skialpinismem mu zůstalo dodnes a spojil ho se zimním lezením hor a ledopádů.
V létě se s kamarády baví trekováním např. po Ukrajině, Španělsku či Slovinsku, lezením po skalách a jízdou na kole.
Než přišel do Namche působil jako učitel angličtiny a koordinátor jazykových kempů v Anglii.

Ski Trab Team

Michal Němec (1980)

Student ČVUT FEL, v Namche odborník na skialpinismus od roku 2003, člen AKLVK AlpinePRO SkiTrab Teamu, nadšený výletník a zapálený závodník.
Michal o sobě říká: "První moje krůčky jakožto i jízdy v kočárku a v rohačkách směřovaly do hor. Bylo to logické, protože jsem vyrůstal v malebném lázeňském horském středisku na úpatí Černé hory. Jednoho dne můj starší bratr Tomáš přitáhl domu pořádně dlouhý Völkle se Silvrettou 400, a tak jsem se postupem času dostal ke skialpinismu i já. Jako osmnáctiletý jsem vstoupil do horolezeckého oddílu DSA Modrý důl a rok na to jsem za DSA odběhl i první skialpový závod. Skončili jsme s parťákem na 5.místě. Další sezonu jsem vybojoval se svojí Silvrettou 404 8.místo v Českém poháru, a tak mne jako nadějného závodníka vzali do reprezentace ČR. Zúčastnil jsem se 1.Mistrovství světa ve skialpinismu ve francouzském Serre Chevalier. Rok poté jsem vyhrál Český pohár a upevnil si místo v reprezentačním družstvu, ve kterém jsem dodnes. Tou dobou jsem začal působit v Namche jako odborník na skialpinismus a servisní technik. Dnes jsem součástí českého SkiTrab Team a starám se o propagaci značky v Čechách. To však nemění nic na tom, že jsem v obchodě k zastižení i dnes, a to alespoň dvakrát týdně.
A jak jsem se dostal k Namche? Namche je vlastně rodinným podnikem Soni a Šimona a fungování zde je založené na přátelství a týmové spolupráci. Soňu s Šimonem jsem potkal na skialpových závodech a dostal od nich nabídku přivydělat si při studiích. V současnosti jsem v Namche čtvrtým rokem a předpokládám, že si tento kontakt s - pro mě - nejlepším skialpovým obchodem v republice, udržím. FreeRando :-)"

Dušan Romportl (1978)

Dušan je v Namche od roku 2002 a říká o sobě: "Můj vztah ke sportu, na rozdíl od většiny kolegů, byl od útlého dětství vysloveně negativní, zato v přírodě jsem se cítil jako doma. Naštěstí mi časem přestaly stačit pseudotrempířské výpravy na Vysočinu či kroužkování opeřenců u zabahněných rybníků. Začal jsem lézt, jezdit na bicyklu, na lodi, na běžkách, na skialpech, sice nikterak výkonnostně, zato s nadšením zapáleného amatéra."
V Namche se poprvé objevil kdysi na jaře 2002, ovšem jeho kariéra byla dosti přerušovaná neustálými výlety do exotického zahraničí či pády do bahna studijně-pedagogických povinností. Přesto se vždycky rád vracel a zejména běhěm zimní sezóny by se bez toho "permanentního skialpového festivalu" na krámu už asi neobešel. Rád poradí s výběrem nejen skialpového vybavení, ale v podstatě s jakoukoli výstrojí, ať se budete chystat do malajských pralesů, marocké pouště či na karakoramské ledovce. Po vlastních neblahých zkušenostech Vám v rámci nadstandartních služeb půjčovny vnutí lavinové vyhledávače i v případě neviného skialpového přechodu Velké Fatry, v bazaaru se s ním smlouvá o poznání lépe než s protřelými pandžábskými obchodníky. Na prodejně už bohužel bývá k zastižení zřídka, častěji ho potkáte na horách na propagačních akcích SkiTrab.
Kromě sportů v přírodě se drahně let věnuje fotografii (krajina, zvířata), publikační a přednáškové činnosti (cestovatelské projekce) a lokální ochraně přírody (ČSOP, ČSO, CZ-IALE). Na všechna tato konání odívá a vybavuje zásadně v Namche, u svršků značku neřeší, zato u skialpu či lezení snadno podléhá kultovním záležitostem. A věřte, že o kvalitách SkiTrab dokáže hravě přesvědčit i Vás.

Soňa Boštíková (1971)

Vystudovala UK FTVS Praha, specializaci Sporty v přírodě, ve škole zůstala a od školního roku 96/97 tam učila kurzy s náplní lezení, turistiku, skialpinismus. Ze školy odešla v roce 2004, kdy už se nedala časově skloubit práce v Namche a na fakultě. V současnosti učí některé fakultní kurzy jako externista.
Do velkých hor - konkrétně Himálaje - se poprvé dostala na podzim 1995. V roce 1998 se stala členkou horolezeckého týmu Himalaya 8000. Do současnosti absolvovala 7 velkých expedic (převážně na osmitisícovky) a na dvou z nich stála na vrcholu (Makalu a Lhotse). Drží český ženský výškový rekord - samozřejmě se bavíme o lezení bez umělého kyslíku.
V Namche začínala v roce 1998 jako holka pro všechno - prodávala, naskladňovala, objednávala zboží. Prožila si i útrapy spojené s přerodem a stěhováním prodejny. V současnosti už moc neprodává, spíš se zabývá "vším úředním" okolo fungování prodejny, a že těch papírů není málo. Zodpovídá za vše související s účetnictvím, personalistiku, prodejní a skladový systém, vzhled webu. Řeší sezónní předobjednávky. Připravuje na web informace o kurzech, dohlíží na fungování lezecké školy. Za odměnu (a vyvážení šedé kancelářské práce) považuje práci na kurzech - s lidma v horách. Nejraději je na skialpech (ideálně od ledna do dubna každý rok) nebo v Nepálu na treku či expedici (když se podaří, tak každý podzim). Působí ve skupině Namche Guides.
Se skialpem začínala na fakultě v roce 1993 a moc jí to baví. Několik let se účastnila - společně se Šimonem - skialpových závodů, v roce 2003 byla dokonce 2. v hodnocení českého poháru. Pomáhala Šimonovi s propagací SkiTrabu v Čechách, ale ráda tuto pozici přenechala Michalovi s Dušanem.

Klára Boháčová (1985)

V Namche se sní můžete potkat už od roku 2007.
Co o Klárce říct? Je to prostě živel. Doma by jste ji moc nezastihli, vyjma pár hodin na spaní. Většinu času svého volného času (tzn. pokud není zrovna v práci) je prostě venku a pokud to jde tak ideálně v přírodě. Ať už chodí někde po horách, nebo leze po skalách, dokonce se jí už podařilo na tandemovém paraglidingu dobít i oblohu. I když jak tvrdí, výšky zrovna moc nemiluje. No a když pak na horách napadne sníh tak ji najdete určitě na snowboardu, nebo jak ji za sebou po pláni vleče snowkite. A jen co trochu vyleze sluníčko a oschnou stezky, tak už jsou v plné polní in-line brusle. A s příchodem letních měsíců se ještě přidá flákačka u vody se surfem. No a když zrovna venku počasí moc nepřeje, tak ji spolehlivě najdete někde v boulderu, nebo na squashi. Bouldering jí k srdci přirostl poměrně nedávno, ale můžeme určitě říct: Pod vlivem Namche, leze stále výš a výš... :-). Jinak několik let se již také věnuje Taekwon-Do ITF.
K outdoorové cestičce, se dostala v podstatě až ve společnosti Warmpeace, kde strávila sice jen necelý rok, ale za to s naprosto skvělou bandou lidiček, od kterých se toho hodně naučila. V Namche je to ještě o něco akčnější, což jí, jak sama tvrdí, hodně baví. Ráda a ochotně Vám v Namche pomůže s přípravou na jakoukoliv outdoorovou aktivitu nebo sport. Koneckonců má to všechno na vlastní kůži odzkoušený, tak co víc dodat...

Lenka Hrubá (1987)

V Namche pracuje od dubna roku 2007, nejdříve jako brigádnice, od roku 2008 jako stálý zaměstnanec.
Původně jsem hledala brigádu u které by se dala stíhat v pohodě škola, ale nakonec škola nevyšla a zůstala jsem tu se skvělýma lidičkama jako stálý zaměstnanec. K outdooru mám velice kladný vztah, jelikož jsem k němu byla vedena od malička v letních měsících je to kolo, voda, pěší turistika, in-line bruslení a jiné další venkovní aktivity a v zimní sezóně to jsou rekreačně skialpové lyže, co uchvátili mou svobodomyslnou duši a dovolili mi poznat i něco jiné než běžeckou stopu a sjezdové lyžování.
Jinak k Namche jako takovému mám dobrý vztah od útlého věku jelikož většinu svého vybavení má naše rodina pořízené právě z tohoto obchodu, kde jsme nakupovali již na Újezdě.
Další plus, co v Namche funguje je dobrý tým a možnost vzdělávat se v dalších věcech, ne jen biflováním informací, ale i praktickým zkoušením, u kterého je zábava a člověk občas zjistí, že má vlohy i pro věci, o kterých ani neměl tušení.
A proto doufám, že já nebo mí kolegové Vám dokážeme pomoci s výběrem vybavení pro jakoukoli aktivitu.

Šárka Nepožitková (1983) & Sára

Šárka o sobě prozradila: "V Namche pracuji od zimy 2006. Hledala jsem brigádu, která by šla skloubit se školou, a protože se v outdooru pohybuju od malička, Namche byla jasná volba.
První fotku ze skal mám jako tříletá, jak stojím pod nástupem drsný čtyřky v Černolicích. Pak přišla krátká pauza, kdy jsem se s babičkou průvodkyní věnovala spíš trekování v Tatrách a následně přišlo volejbalové a florbalové období. K lezení jsem se vrátila až v 15 letech a už jsem se ho nezbavila. Jakmile člověk jednou vyleze na kámen, tak už se to s ním táhne většinou celý život.
Každopádně, ať dělám cokoliv aktivnějšího, bez funkčního prádýlka teda ani ránu. To samé platí o jaro-podzimním lezení, to pro změnu neudělám krok bez softshellu, není nad dobře anatomicky střiženou bundu, která Vás neomezuje a udrží vás v dostatečném komfortu. No a když začne sněžit, stačí přidat ještě nějaký powerstretch a membránu, obout se do pořádných botek pevných v kotníkách, přibalit do batůžku tatranku, slaninu a něco "na zahřátí" a může se vyrazit do svahů a strání.
V Namche dělá vše, co je zrovna potřeba, jako správný brigádník. Provede Vás bazarem i půjčovnou, zařídí Alpenverein, oblečky taky nebudou žádný problém, v outdoorových hračkách pomůže vybrat všechno potřebné na vaření i spaní a dole v suterénu Vám poradí s čímkoli, co se týká lezení.

Michal Mazáček

Aktivně se o outdoorové vybavení zajímá zhruba od 14-ti let. V té době hodně času ve škole strávil právě studováním katalogů s lezeckým materiálem a dalším outdoorovým sortimentem. Zajímá ho zejména vybavení, které může využít v horách, ať už přímo při lezení nebo při turistice a lyžování.
Ke sportu ho odmalička vedli nenásilnou formou rodiče a dosáhli toho, že teď tahá do přírody on je. Od raného věku pro něho byl hlavní zábavou běh. Přes léto po suchu a v zimě na lyžích. Zkoušel na lyžích i závodit, ale jen krátce. Momentálně se k závodnímu lyžování alespoň částečně vrátil. Většinu závodění si odbyl spíš na přespolákách, delších crossech a jednou půlmaratonu.
Běžeckému lyžování se nyní věnuje i díky firmě Ski Trab, kterou: "Mám tu čest zastupovat. Tím pádem mohu lidem předávat úžasnou filosofii a technologie této firmy."
Jeho sportem číslo 2 po běhání je určitě lezení. Prachov má 2 km za domem, předky lezce a knížky o Himalájích byly jasné argumenty! Lezení má silně spojené s LKP (Lezecký kroužek Prachov), kde v 15-ti absolvoval začátečnický kurz a kde také získal kamarády a celoživotní přátele. Skály na Prachově jsou fajn, ale od začátku je bral jako přípravu na lezení v horách, kam ho to táhne nejvíce. V 17-ti se dostal do Tater a nyní už třetí rok v kuse jezdí do Západních Alp, konkrétně do Chamonix. Pokud se nic nezmění, tak doufá, že Himaláje budou následovat.
Hory pro něho nejsou jen lezení. Absolvoval několik přechodu slovenských nebo bulharských pohoří a rád si to zopakuje.
Třetím sportem je pro něho určitě divoká voda. Dříve na nafukovacích lodích a poslední 4 roky na kajaku. Bohužel se na kajak dostane jen párkrát do roka.

Jan Hepnar

Studuje učitelský obor, tělocvik v kombinaci s matematikou, která je prý "velice zábavná a moc se u ní zasměje :-))" Protože studuje tělocvik, dostane se ke všem sportům, nejraději má ale lezení a skialp.
K lezení se dostal v útlém věku, když ho táta tahal na laně za sebou na vrchol skály. Ke skialpům ho opět přivedl otec ve 13 letech. V 15 byl nejmladší závodník českého poháru a jelikož byl v kategorii jediný, byl i vítěz. Velkým vzorem mu byl Michal Němec, který v té době vyhrál český skialpový pohár a stal se jeho kolegou v Namche.
Od Michala se naučil spoustu užitečných věcí a vychytávek potřebných pro skialpový servis. V Namche brigádničí od roku 2007 jako specialista na skialpinismus.